Letos v březnu jsem oslavil 40. narozeniny. Vzděláním jsem gymnazista a nedokončený výpočetní informatik – vysokou školu jsem po čase opustil a vydal se cestou vzdělávání praxí a moderní literaturou. Posléze jsem se „rekvalifikoval“ na kariéru dopravního pilota, což je zhruba 18 měsíců základního leteckého výcviku a posléze „jen“ zbytek života kontinuálního vzdělávání a zkoušek. A jako pilot nyní působím ve Velké Británii.
Plynule a snad jako rodilý mluvčí hovořím česky, slovensky a anglicky (pravděpodobně navždy s přízvukem). Trochu rozumím a mluvím německy, španělsky, italsky a francouzsky, ale nejedná se o nikterak aktivní jazykovou znalost – spíše je to takový pozůstatek častého cestování po světě, zdvořilosti, fráze, turistické drobnosti.
Jsem v podstatě obrovský pohodář. Dokážu se ale obrovsky nadchnout pro cokoliv, co je pro mě z různých důvodů srdeční záležitost. Udělat všechno pro to, abych si na základě kvalitních informací formoval svůj názor a dozvěděl se nebo naučil něco nového. To řadu lidí překvapuje, někdy snad dokonce i irituje – podobné nadšení často nesdílejí, nebo pro ně prostě z mnoha důvodů nemají čas. A tak ten můj vnitřní pohodář navenek občas trochu zaniká ve vášnivé touze diskutovat. Nebo v nepochopení pro povrchní přístup k informacím. Nebo v prosté touze sdílet to nadšení s ostatními, kteří prostě úspěch někdy neodpouští.
Co máte rád?
Létání mi dává i přes nutnost neustálého sebevzdělávání překvapivě i spoustu volného času. Baví mě elektronika, výpočetní technika, síťové technologie, internet a tak nějak všechny ty hračky na baterky a aktivně se jim věnuji. Rád „tvořím“ nové věci a rozebírám staré, abych věděl, jak fungují, nebo jak fungovat přestaly.
S manželkou i mimo práci často cestujeme, rádi poznáváme nová místa a místní kulturu, život lidí ve světě. Spoustu času spolu trávíme také sportem – hlavně cyklistikou, běháním, lyžováním a chozením po horách.
V poslední době mě také oslovilo dění kolem moderní medicíny a Nutritional Science. Asi to souvisí s věkem a touhou mít možnost aktivně žít co nejdéle.
Nebojím se taky politiky a světového dění ani prezentovat svoje názory a aktivně diskutovat – což se ne vždy bohužel setkává s pochopením lidí kolem ;).
Co máte rád na zemi, ve které žijete?
Životní pohodu, příležitosti pro ty, co se nebojí tvrdé práce a občasného neúspěchu, multikulturalismus, schopnost lidí bez emocí kultivovaně diskutovat a aktivně řešit problémy. Absenci závisti ve všech smyslech toho slova. Život tady je v podstatě náramně jednoduchý – stát neklade lidem zbytečné překážky a naopak se snaží být aktivně nápomocen. Příjemně mě v tomto tvrdém kapitalismu překvapila silná míra sociální solidarity a někdy až neuvěřitelného drajvu místních směrem k charitám a dalším dobrovolným činnostem.
A jednu věc už bych asi nikdy měnit nechtěl – míru svobody a úctu k fundamentálním zásadám demokracie.
Pro jakou společnost pracujete?
Pracuji pro leteckou společnost Thomas Cook Airlines UK, což je britská dvorní aerolinka jedné z největších cestovních kanceláří na světě – Thomas Cook.
Ve společnosti jsem začal létat na jaře roku 2008 jako First Officer na srdečním Boeingu 757 a dálkovém 767. Několik zim jsem strávil „výpomocí“ u spřátelených společností, jako je Westjet v Kanadě nebo Condor v Německu.
Letošní rok byl do jisté míry zlomový – jednak u nás Boeingy pomalu končí, takže jsem prošel typovým výcvikem a přeškolením na řadu Airbus A320, a jednak jsem po letech čekání konečně dostal nabídku na pozici kapitána a v tuto chvíli dokončuji čtyřměsíční proces, kterým musím projít.
Do zahraničí jsem se rozhodl odejít z prostého důvodu – příležitost. V roce 2006, kdy jsem se pro tuto životní změnu rozhodl, byla Velká Británie v podstatě jedinou rozumnou variantou, jak s nějakou zárukou návratnosti investice na výcvik a jistoty uplatnění zahájit tuhle kariéru. Možnosti uplatnění jsou tady naprosto nesrovnatelné se střední Evropou. Vše usnadnila spolupráce společnosti Thomas Cook s výcvikovou organizací Oxford Aviation Training (dnešní výcvikový gigant CAE), které spolu otevřely výběrové řízení, do kterého jsem se přihlásil a jako jeden ze šesti kandidátů ten rok uspěl.
Co Vás na práci nejvíc baví?
Největším lákadlem je pro mě asi ta výzva – nutnost zvládnout na profesionální úrovni znalosti z mnoha oborů, které se potkávají v průběhu bezpečného a efektivního letu. Baví mě učit se nové věci, posouvat se někam dál. Ať už to jsou klasické letecké obory jako strojařina, výpočetní technika, aerodynamika a meteorologie, nebo schopnost provádět kvalifikovaná rozhodnutí pod časovým stresem nebo za nedostatku úplných informací. Samozřejmě mě také baví taková ta klasická letecké lákadla – cestování po světě, možnost odpoutat se na pár hodin od života na zemi, užívat si nádherný výhled z kanceláře nebo poznávání nových lidí a spolupráce s nimi. Práce v týmu.
Jak vidíte svoji budoucnost?
V tuto chvíli myslím krátkodobě – dělám všechno proto, abych dokončil upgrade na kapitána a stal se člověkem, na kterého se bude moci zcela spolehnout společnost, kolegové a hlavně cestující, kteří mi svěřují svoje životy. Časem mě čeká přeškolení na Airbus A330 a návrat na dálkové lety přes Atlantik a do Asie.
Mám rád naši společnost – svým způsobem nemá asi z hlediska různorodosti létání v podstatě obdoby, rozhodně ne z pohledu klasických dopravců. Proto pokud nebudu muset, budu dál odolávat vábení velkých světových aerolinek a jejich strojů vonících novotou, po kterých jsem možná dříve tak malinko pošilhával.
A také mám jasno v jedné věci – chci se stát britským občanem, pokud možno se zachováním toho českého. Snad naše vláda opět nezmění názor na duální občanství. Velká Británie nám dala za to desetiletí hodně a je to pro nás nový domov. Jsem v tomto směru otevřený do budoucna čemukoliv – žít si dokážu představit v mnoha zemích na světě, dokonce možná i na důchod zpátky doma (ten aktivní, rozhodně ne finanční). V nejbližší době to ale bude rozhodně tady ten zvláštní ostrov na západ od té smutně ztracené Evropy.
A po všech těch kariérních krocích už taky pomalu nastává čas na rodinu ;).
