Rozhovor s Jiřím Hlavatým,
generálním ředitelem společnosti JUTA, a.s.:
Letos uplynulo třicet let od chvíle, kdy Jiří Hlavatý nastoupil do funkce generálního ředitele společnosti Juta podnikající převážně v textilním průmyslu. Později úspěšnou firmu koupil a v jejím čele stojí dodnes. Dobře však ví, že se blíží čas, kdy žezlo předá někomu dalšímu. „Jutu neprodám, ale konkrétní plány si zatím nechávám pro sebe,“ řekl v rozhovoru pro Svět průmyslu.
Jak se aktuálně Jutě daří?
První pololetí, navzdory velkému tlaku konkurence převzít některé naše zákazníky, jsme měli slušné. Tržby dosáhly 4,1 miliard korun a vytvořený zisk téměř pokryl nezbytné investice do staveb a strojů. Otevřeně říkám, že výsledek byl vydřený. Tržby a výkonnost poklesly pouze u výrobků, kde čelíme stále nížším cenám nabízeným neevropskými textilními výrobci z Asie a Turecka.
Juta na trh dodává mnoho různých produktů, od fólií do střešních systémů, přes pytle a síťoviny na balení slámy až po vaky a koberečky do aut. A nabízíte i umělé trávníky. Co bylo v uplynulém roce firemní prioritou z hlediska velikosti zakázek?
Jako většina firem máme prioritu každý rok stejnou, a to plně využívat výrobní kapacity v nepřetržitém provozu včetně sobot a nedělí. Všichni dobře víme, že nejdražší výroba je taková, která neprobíhá. Taková, kdy nepokryté či jen částečně kryté fixní náklady vyvolávají paniku se všemi důsledky. Nezapomínejme, že produkce Juty může být také v dobrém i špatném ovlivněna počasím. Takže například to, co nám způsobila extrémní sucha v loňském roce, ovlivní pohled na priority, jako je prodej zásob nebo neschopnost vyrábět dostatečně rychle. Jsme zranitelní stejně jako zemědělci, ale díky diverzifikaci portfolia produkce si výrobky pomáhají překonat krize.
Jaké významné novinky Juta v uplynulém roce přinesla na trh, a pokud můžete prozradit, co chystá do blízké budoucnosti?
Podnikáme v odvětvích a na trzích, kde jako většina ostatních firem hledáme cesty, jak přijít s něčím novým, abychom uspěli. Nevymýšlíme novinky od stolu, ale přímo u zákazníka. Prodejci, kteří se pohybují na trhu po celém světě, přinášejí nové podněty a trendy. Jedná se spíše o vylepšování standardních výrobků. V poslední době je to stále větší tlak na ekologii a snahy některé plasty nahradit přírodními materiály, což je náročná výzva.
Historie vaší firmy sahá až do poloviny 19. století. Jaký je největší rozdíl mezi Jutou tehdy a dnes?
Rozdíl je obecně dán životem či podnikáním v 19. století a dnes. Žádné výrobky a žádné technologie nepřežily. Zpracování přírodních surovin jako juty, konopí, sisalu a lnu skončilo a bylo nahrazeno polypropylenem, polyesterem a polyetylenem. Právě změna technologie výroby z přírodních materiálů na chemické v sedmdesátých letech umožnila firmě vstoupit do stavebnictví. Jsem přesvědčen, že díky tomu přežila a jako jedna z mála textilních firem v Česku se rozvíjela. Dnes produkujeme výrobky, které jsme ještě před dvaceti lety neznali a v současné době patříme mezi špičku světových výrobců.
Jste největším podnikem i největším zaměstnavatelem ve Dvoře Králové. Jak se vám v posledních měsících shánějí noví zaměstnanci?
Při shánění nových zaměstnanců cílíme na pracovníky z regionu, potřebujeme pevnou základnu pracovníků, kteří u nás zapustí kořeny. Takové, kteří si pořídí rodinu a dům a nebudou pak při první nabídce odcházet. Zaměstnáváme i několik cizinců, kteří vykonávají kvalifikovanou odbornou práci. Je to náročný proces, ale umíme si poradit.
Co považujete za největší slabinu českého stavebnictví, potažmo textilního průmyslu?
Nemohu mluvit o slabinách textilního průmyslu. Juta vyrábí technické textilie, a ty se zapojují do segmentů, které mají budoucnost a využívají se v mnoha odvětvích jako například automotive, pozemní a dopravní stavby nebo zahradnictví. Obecně je napříč obory největším problémem získat zakázku. Hlavní slabinou jsou kritéria soutěží státních zakázek a následných výběrových řízení na dodávky materiálů. Sledujeme stálý tlak na nejnižší cenu na úkor kvality. Také výrazné zpřísnění získávání hypotečních úvěrů a nedostatek kvalifikované pracovní síly ve stavebních společnostech způsobují zdražování a prodlužování termínů dokončení výstavby. Slabinou českého stavebnictví může zřejmě být i i složité získávání evropských dotací pro střední a malé podnikatele.
Využíváte i dnes při své práci znalosti ze studia strojního inženýrství?
Juta disponuje téměř tisícem výrobních strojů. Udržovat je v řádném technickém stavu je rozhodující pro produktivitu jejich využití a kvalitu výrobků. Vzdělání mi pomáhá strojním procesům rozumět. Vlastně až dlouho po skončení studií jsem své znalosti ocenil, je to k nezaplacení při nákupu strojního vybavení a řešení problémů s lidmi přímo u strojů, kam chodím strašně rád. Oni vědí, že já vím a vzájemně se respektujeme.
Do Juty jste poprvé nastoupil už v roce 1972 a vyzkoušel si tam všechny různé pozice. Byl jste dělník, vývojář, technolog, vedoucí prodeje, a nakonec i generální ředitel. Dá se určit, která z těch funkcí vás nejvíce naplňovala?
Všechny funkce měly svůj význam a byly správně načasované tak, abych je později seskládal jako puzzle a mohl se stát tím, kým jsem nyní. Na všechny etapy vzpomínám rád, ty roky považuji za svou univerzitu života, odborné znalosti uplatňuji dodnes. A to nemluvím o přínosech lidských, potkal jsem a potkávám spoustu originálních osobností a profesí, kterých si vážím a obdivuji je. Jen díky nim se mohla Juta pustit do nových výrobních projektů a držet krok s vyspělým světem.
Zní to neuvěřitelně, ale Jutu vedete již od roku 1989, později jste ji také koupil. Máte firmu po těch letech ve funkci kam posouvat?
Vždycky, když mám pocit, že je na chvíli hotovo a firma běží podle plánu, vyskytne se něco, s čím nepočítám. Například cena nafty, Brexit, povodně, sucho a miliony dalších problémů. Ale i tyto impulsy nás někam posouvají, neboť následná opatření ukážou slabé a silné stránky. Pak nezbývá nic jiného než být ještě lepší důslednější a zvídavější.
Loni jste v jednom rozhovoru řekl, že Jutu neprodáte, ale už řešíte, komu ji předáte. Kdo to bude?
Ano, Jutu neprodám, ale konkrétní plány si zatím nechávám pro sebe. To, jak bude firma v budoucnu pokračovat, je totiž má osobní záležitost. Každopádně kolem sebe mám tým schopných manažerů, takže to není tak složité.
Dáte následovníkovi rady, kudy by se měla společnost po vašem odchodu ubírat, nebo to necháte na něm?
Rady nedávám, všechno přichází s dlouholetou každodenní prací a situacemi ve firmě, které nepředvídáte, ale potkáváte za chodu. Pro mě je jediné kritérium úspěchu, a to respekt kolegů a zaměstnanců. Nezáleží tolik na výši platu, ale na talentu a porozumění tomu, co děláte. Také je potřeba, aby byl člověk nabitý energií, protože jen tak může strhnout ostatní k tomu, aby je práce naplňovala. Jedině pak se může stát, že vybudujete stabilní a silnou společnost s velkými plány do budoucna, jak se to povedlo nám.
Máte za sebou politické působení v pozici senátora, chvíli jste vykonával i funkci poslance. Zároveň máte léta zkušeností s podnikáním. V čem je podle vás práce politika a podnikatele odlišná?
Je to téma na dlouhou diskusi, ale myslím, že se nemýlím, když prohlásím, že podnikatel má větší zodpovědnost za konkrétní lidi a může ovlivnit kvalitu života celé rodiny. To samé by mělo platit u politiky, ale bohužel jsem se přesvědčil, že to tak není. V mnoha případech politik myslí pouze na své ambice a výhody, které mu post přináší, zároveň je více chráněný před konkrétním dopadem špatného rozhodnutí. Podnikatel jde s kůží na trh, mluví za něj čísla, fluktuace zaměstnanců, hospodářské výsledky a bezesné noci přemýšlení, jak udržet firmu ve zdravé kondici a mít spokojené zaměstnance. Je to droga, která se vám stane osudovou.
Šel byste do politiky znovu?
Kdybych byl mladší, tak bych do ní znovu šel, protože mě vždy zajímala regionální politika. I přes některá zklamání bych věděl, jak náš region více prosazovat. Ale nyní už to není téma pro mě.
V roce 2013 jste získal ocenění Podnikatel roku. Považujete to za svůj největší životní úspěch?
Ano, považuji to za významné ocenění mé životní podnikatelské práce. Ale určitě mám i jiné úspěchy, kterých jsem dosáhl v osobním životě a které považuji za důvěrné.
Martin Schwarz
