Běžel maraton na všech kontinentech – sněhem, lesem, prérií, po ledovci, pouští a po Čínské zdi. V minus třiceti stupních a po osmi hodinách doběhl do cíle i na severním pólu. Přes sedm let úspěšně řídil největšího výrobce cvičných proudových letounů na světě Aero Vodochody, zároveň byl prezidentem Českého svazu leteckého průmyslu. V té době kvůli časové tísni vrcholového manažera nazouval běžecké boty hlavně v noci. Během svého působení v Aeru si svět letadel zamiloval. Dnes se pod jeho vlastníma rukama a v jeho vlastní společnosti SHIMEQ Air znovu rodí dvacet let starý projekt dvoumístného ultralehkého letadla Qualt 200 L. Zahájením výroby vrtulníku sesterské společnosti Dropper chce hodit rukavici světové konkurenci vrtulníků v kategorii do 600 kg. Pilotní průkaz ho kdykoli vynese nad mraky každodnu, jehož součástí jsou i montérky a dlouhé hodiny v dílně. Plánuje pořízení pilotního průkazu na vrtulník, má rád rozmanitost a říká: „Letecký průmysl je pro srdcaře, ne pro přizdisráče.“ Příběhu by teď slušela vsuvka o naplněném snu malého kluka, který chtěl vidět svět z výšky. Tak to ale nebylo…
K letadlům máte vztah, začal jste létat jako pilot, láká vás tento druh byznysu. Kdy se tahle vášeň začala rodit?
Můj vůbec první kontakt s leteckým průmyslem byl ve společnosti Technometra Radotín v roce 2007. Tam se nám po vstupu do vedení společnosti podařilo obnovit tradiční výrobu podvozků pro menší letadla, která se v předchozích letech s poklesem produkce letadel přesunula spíše do oblasti dodávek a výroby dílů. Technometra byla 100% dceřinou společností Aera Vodochody, kam jsem nastoupil v lednu 2009 a od září téhož roku jsem zastával funkci prezidenta společnosti až do svého odchodu v květnu 2015. Pilotní průkaz jsem si udělal právě v době, kdy jsem byl ve Vodochodech, letadla jsou pro mne dnes srdcovou záležitostí.
Vaše zásluhy o stabilizaci Aera Vodochody jsou nepopiratelné – za Vašeho působení narostl počet zaměstnanců o osm set, firma se dostala dlouhodobě do zisku, stál jste za zahájením vývoje nové generace cvičného letounu i za odprodejem nepoužívaných bitevníků do Iráku a USA. Na jaké úspěchy jste obzvlášť hrdý?
V oblasti vojenských programů to byla jednoznačně záchrana vojenského programu jako takového. Ať už šlo o prosazení projektu cvičných letounů L-39NG (následovník úspěšného Albatrosu), či prodej bitevníků L-159 na dva kontinenty dvěma různým zákazníkům – v to už nikdo nevěřil.
V rámci civilního programu jsem hrdý na to, že se Aero podařilo zapsat u všech významných světových výrobců jako společnost vysoké a vyspělé komplexity dodávek. Velmi podstatné bylo, že s každým programem se Aero naučilo nové technologie, nové postupy, získávali jsme zkušenost, jak se řídí mezinárodní letecké projekty a posouvali se technologicky výš a dál.
O odprodej nepoužívaných bitevníků se snažilo vedení Aera Vodochody dlouho před Vaším nástupem do funkce prezidenta společnosti – neúspěšně. Jak se Vám to podařilo?
Roli možná hrálo i štěstí, ale především jsme dělali věci trochu jinak. Nejdůležitější bylo zanalyzovat, pro koho jsou bitevníky užitečné. Irák se mi jevil jako nejvhodnější. Konkurence byla ale obrovská, ani ne tak v počtu, jako v rivalitě. Navíc drtivá většina tendrů historicky nebyla zakončena standardně – uzavřením smlouvy. Na Iráku jsem začal pracovat ihned po svém nástupu do Aera a nakonec se nám podařilo prodat letadla nad rámec tendru, o který se bojovalo přes pět let.
Je to o to cennější, že Česká republika nemá takový politický vliv jako například USA nebo Rusko – z toho pohledu je český výrobce v tomto oboru vždy v nevýhodě. Ona totiž obtížná prodejnost L-159 nikdy nesouvisela s tím, že by produkt nebyl dobrý.
V polovině července oznámila ČEB, že podpoří vývoj L-39NG. Tento dnes úspěšný program, který se má stát jedním z nosných výrobních projektů Aera, jste za svého působení velmi tvrdě prosadil právě Vy. V čem spatřujete jeho úspěch?
Projekt přišel ve správnou dobu s absolutně správným produktem. V té době se všichni zabývali vývojem nejlepšího letadla, ale to nejlepší není nutně to technologicky nejvyspělejší a nejmodernější. Nabídli jsme nejvhodnější model zákazníkovi, kterému staré Albatrosy začínají dosluhovat. Produkcí jsme se tak trefili lépe, než u L-159, které jsou bezesporu kvalitnějším produktem, ale program nových L-39 je v rámci konceptu postupné náhrady současné letky při zachování stejného stylu pilotáže a stejných aerodynamických vlastností pro zákazníka ideální.
V Aeru se Vám povedlo, na co jste sáhl. Z důvodu navýšení hodnoty projektu byl za Vás akcionářem dosazen zahraniční manažer s víceletou zkušeností v oblasti aerospace. S jakými pocity jste před více než rokem z Aera odcházel?
Mé pocity byly smíšené. Na jedné straně to byla radost a spokojenost nad tím, že jsme udělali užitečnou práci a posunuli Aero do světové špičky. Na druhou stranu to byl i pocit nedodělané práce – určitě by se mi lépe odcházelo v době, kdy by mi nad hlavou létala nová třicet devítka.
Dnes jste zpět ve svém rodišti v Ústí nad Labem, kde sídlí Vaše společnost SHIMEQ Air s.r.o. Vyrábíte kompozitové díly, oživil jste dvacet let starý projekt ultralehkého letadla Qualt 200 L. Letecký průmysl Vám tedy poslední zkušeností nijak nezhořkl…
Vůbec ne, naopak. Navíc bych chtěl působit ve svém rodném městě, které žádnou leteckou fabriku nemá. Řekl jsem si, že když doteď chodil Šimek k leteckým fabrikám, je na čase, aby teď letecká fabrika přišla za Šimkem.
Na konci loňského roku jste avizoval, že byste brzy rád vyráběl až čtyři ultralighty Qualt 200 L měsíčně; daří se Vám tyto plány naplňovat?
Projekt postupuje pomaleji, než bych rád, ale zároveň tempem, které mi zaručí, že jej neohrozím. Se smrtí hlavního konstruktéra se bohužel mnoho věcí výrazně zpomalilo. Reálně vyrobíme první letadlo letos. Nyní se společnost zabývá výrobou kompozitů nejen pro letecký průmysl.
Pro koho bude letadlo určeno a jaká bude jeho hlavní konkurenční výhoda?
Qualt 200 L je hobby letadlo a jeho použití bych neomezil regionálně. Je vhodné na cestu do práce či služební cesty. Zejména při současném stavu české infrastruktury a cestovních nákladů, které jsou v kombinaci s cenou ušetřeného času jednoznačně na straně našeho letadla. Dalším typickým vlastníkem může být americký či australský farmář. Konkurovat bude primárně cenou a sekundárně zajímavým technologickým vybavením, které otevře zajímavé možnosti i v oblasti military či paramilitary (např. ostraha hranic či národních parků).
Navzdory tomu, že budoucnost patří bezpilotním projektům, si právě tato letadla můžou najít svůj specifický trh.
Pracujete také na atraktivním projektu Dropper. Dvoumístný vrtulník v kategorii do 600 kg má ambice konkurovat světově oblíbeným Robinsonům. Jakými benefity vyzbrojíte Droppera proti Robinsonovi do tržního boje?
Vrtulník Robinson je velice starý koncept a nemá základní novodobé vybavení – pro Vaši představu mu např. chybí klimatizace. Dále má velké bezpečnostní problémy, není velkým tajemstvím, že jich ročně spadne poněkud hodně.
My chceme nabídnout koncept z tohoto století, plánujeme být výrazně levnější jak v pořizovacích, tak provozních nákladech a především bezpečnější. Do našeho vrtulníku budeme instalovat padákové systémy a integrací dodatečného pohonu, který umožní nouzové přistání, dvojnásobně posílíme jeho bezpečnost.
Věříme, se si najde cestu do pilotních výcviků, kde nízké pořizovací a provozní náklady v kombinaci se zvýšenou bezpečností jsou klíčové vlastnosti.
Kdy Dropper spatří světlo světa a kdo jej vyrobí?
Dropper bude staticky představen v září.
Koncept vrtulníku je hotový a výroba prvních dílů Dropperu již běží. Kompozitové díly pro vrtulník bude vyrábět SHIMEQ Air v Ústí a další partneři/dodavatelé projektu, které dnes nemůžu ještě jmenovat, jsou zatím rovněž z České republiky. Statický (neletový) kus bude představen již v září tohoto roku.
Jak hledáte pro své projekty kvalifikované zaměstnance?
Hlavním problémem Ústí nad Labem je fakt, že není tradičním výrobcem letecké techniky, je to tedy regionální záležitost. Z logických důvodů kvalifikovaná pracovní síla na trhu prostě není a není bohužel ani v oblasti kompozitové výroby. Já se rozhodl situaci prolomit – primárně tím, že do Ústí kvalifikované lidi přivedeme, ale také budeme pracoval se schopnými lidmi, kteří tu jsou a zatím v letecké branži nepůsobili.
Bez nadsázky lze říct, že se leteckému průmyslu dlouhodobě v České republice daří. V čem spatřujete příčinu úspěchu a vidíte hrozby např. v podobě odklonu výroby na levnější východní trhy?
Obecně lze říci, že české letectví je na vyspělé západní úrovni, ale čerpáme zde z levnějších mezd. Je to neoddiskutovatelná výhoda, která bude ještě poměrně dlouhou dobu fungovat.
Nedostatek kvalifikované pracovní síly bude mít za následek nárůst mezd, což je jev na první pohled negativní, protože snižuje konkurenceschopnost leteckých výrobců, ale také povede ke stabilizaci na trhu práce a navrácení „mozků“ ze zahraničí či zamezení jejich dalšího odlivu nejen do zahraničí. Pokud budeme umět své zaměstnance dobře zaplatit a navíc jim nabídneme sexy práci, nebudou mít tendenci odcházet. Zatím jsme těžili především z toho, že Češi nejsou příliš mobilní pracovní síla. Navíc nárůst mezd v leteckém průmyslu např. v Číně je větší než u nás – musíme tedy posuzovat i dynamiku nárůstu, ne absolutní hodnoty.
Mnoho světových výrobců letecké techniky má za sebou neúspěšné projekty v Číně. Potenciální zpoždění projektu má pak daleko fatálnější následky než o něco vyšší hodinová cena práce v ČR. Můžu s naprostou jistotou tvrdit, že kvalifikovanost českého pracovníka je stále vyšší než čínského pracovníka. Po očekávaném uvolnění legislativních bariér v oblasti malého letectví bude Čína primárně nasycovat svůj vlastní trh. Ale také se budou muset čeští letečtí výrobci začít prosazovat za standardní světové ceny a nejen růst na dumpingových dlouhodobě neudržitelných cenách.
Kde budou Vaše projekty v horizontu pěti let?
To je moc těžká otázka. S jistotou nevím, ale budu rád, když si SHIMEQ Air najde pozici silného výrobce kompozitových dílů, nejen v oblasti letectví… Uvidíme také, jak se povede projekt našeho vznášedla SHIMQANSEN, které už úspěšně testujeme a chystáme se připravit další modely. Dropper bude zaujímat určité procento na světovém trhu a bude zavedeným produktem bez dětských nemocí, pramenících z nedůvěry.
Nemám žádný byznysplán. Spousta lidí vám bude tvrdit, že má všechno včetně strategie, ale většinou to funguje tak, že v momentě, kdy se jim něco podaří, tak zpětně prohlásí, že to byl jejich záměr od začátku. S ohledem na to, že veškeré výše uvedené plány jsou poměrně finančně náročné, rozhodně budu pro jejich realizaci hledat investory.
Kateřina Ševčíková Urbanová
foto: Luděk Krušinský
