S masivním nástupem automatizace a robotizace v posledních letech se objevují názory, které se kriticky vztahují k budoucnosti lidské práce v kontextu digitalizovaných výrob. Zdaleka už není řeč pouze o modrých límečcích, protože strojové učení a umělá inteligence mění práci také lidem, kteří dosud pracovali spíše duševně.
Vztah člověka ke strojům býval někdy docela komplikovaný. Když se na konci 18. století začaly především v Anglii objevovat tkalcovské a jiné stroje, část lidí z řad především tehdy specializovaných řemesel začala přicházet o práci. Všeobecně neuspokojivá sociální situace a bída vyvrcholily v to, že tzv. luddité začali demolovat stroje. Toto hnutí se později rozšířilo i na kontinent. Z 90. let 20. století si někteří ještě pamatují, jak byly ničeny čtečky čárových kódů, které najednou prudce zefektivnily identifikaci zboží a potenciálně připravily o práci některé lidi. Nyní vstupujeme do éry, kdy roboty a umělá inteligence mohou učinit zbytečnými velkou část současných profesí. Jaký tedy je a bude vztah člověka a strojů v digitalizovaném průmyslu? Dojde k rozkolu, nebo k prospěšné spolupráci?
Společnost Vanson Bourne vloni dotazovala 3800 lídrů globálních firem na jejich představu o budoucnosti společného fungování lidí a strojů. Polovina respondentů si myslí, že jim automatizované systémy uvolní čas, druhá polovina je opačného názoru. Pouze 42 procent dotázaných se přitom domnívá, že v budoucnu převezmou část jejich úkolů stroje a oni tak budou v práci spokojenější. S touto tezí ovšem nesouhlasí 58 procent dotázaných. Studie společnosti Dell Technologies nazvaná Život v roce 2030: Nová partnerství lidí a strojů předpokládá, že nejnovější technologie povedou k bohatšímu a interaktivnějšímu partnerství mezi lidmi a stroji, což umožní překonat dosavadní limity. Více než čtyři pětiny respondentů v uvedeném průzkumu si myslí, že do pěti let budou lidé a stroje v jejich firmách pracovat jako integrované týmy. Podívejme se nyní alespoň na některé případy současné nebo budoucí spolupráce člověka a robota v průmyslovém prostředí.
KOBOT: PRAVÁ RUKA ČLOVĚKA
V českém průmyslu se v posledních třech letech začaly více prosazovat kolaborativní roboty. Koboty jsou roboty, které obrazně řečeno překonaly mříže, za kterými většinou roboty pracují, a vyšly vstříc člověku. Zatímco běžný robot pracuje v kleci, která zamezuje, aby se jeho pohyb dostal do dráhy například procházejícího člověka (případně je osazen takovou senzorikou, aby se zpomalil či zastavil, pokud je v blízkosti jakákoliv překážka), kobot je naopak konstruován tak, aby s člověkem plynule a bezpečně spolupracoval. Mohou za to momentové senzory, které dokážou okamžitě zastavit pohyb v jakékoliv ze svých os, pokud dojde k vyššímu než nastavenému tlaku (resp. nárazu), jenž může znamenat kontakt s člověkem nebo jiným strojním vybavením. Kobot je nejen účinný spolupracovník, ale může přispět k tomu, že v provozech budou pracovat i starší lidé, což je důležité hledisko ve stárnoucí populaci.
Jak funguje soužití kobota a člověka v praxi, lze vidět například ve společnosti Yanfeng Automotive Interiors v německém Lüneburgu, kde do výrobních linek integrovali koboty, jež kompletují loketní opěrky. Úkolem kobota je sešroubovat opěrky pro čtyři dveře Opelu Insigna. Spolupracuje přitom se dvěma zaměstnanci. Jeden nejdříve vloží výlisek společně s koženým obložením do stroje, který tyto části slepí. Poté vyjme slepený komponent a spojí ji zacvaknutím s jiným výliskem, aby loketní opěrku zkompletoval. Díl vloží do držáku, který je součástí aplikace kobota a stiskem tlačítka jej spustí. Ten najede k držáku a oba díly sešroubuje šrouby, jež jsou podávány automaticky prostřednicím hadice připojené k ochrannému krytu. Pracovník nakonec vyjme hotovou opěrku a vloží ji do kontejneru určeného k odvozu. V příslušné výrobní jednotce pracují dva lidé, každý na jednom lepicím stroji, a robot zvládá práci pro oba.
ROBOTIZOVANÁ PŘEPRAVA K VÝROBNÍ LINCE
Další oblastí, kde budou roboty stále častěji vidět a kde interagují s člověkem, je doprava materiálu na výrobní linku. Roboty v těchto případech zajišťují poměrně jednoduchý úkol, kdy ve skladu převezmou materiál a po předem definované trase jej dovezou k lince, kde si jej přebírá personál. Robot potom od linky odváží hotové výrobky, prázdné obaly nebo odpadní materiál. Opět jeden příklad: Společnost Visteon Electronics vyrábí ve slovenském Námestovu přístrojové desky do automobilů. Podnik ročně vyprodukuje přes dva miliony desek a v závodu pracuje na tři směny 700 zaměstnanců. V továrně nyní mají několik robotů pro manipulaci. V pravidelných hodinových intervalech zásobují automatizované linky prázdnými plošnými spoji, jež jsou následně osazeny elektrotechnickými součástkami. Další robot pracuje na sběru odpadního materiálu, který výrobní operátoři potřebují odvézt z výrobní haly. Robot také pracuje v zařízení na výrobu plastů, odkud odváží hotové plastové výlisky od vstřikolisů. Interakce s robotem je pro pracovníky velmi jednoduchá. Pokud si jej operátor na lince chce přivolat, učiní tak stiskem jediného tlačítka. Jestliže je třeba změnit prováděné úkony, lze vytvořit aplikaci bez nutnosti sofistikovaných znalostí programování a k dispozici je intuitivní grafické prostředí.
MÉNĚ „HLOUPÉ“ PRÁCE PRO MANAŽERY
Pod výrazem robot si většinou představujeme fyzické zařízení, které vykonává nějakou pro člověka nudnou, opakující se nebo namáhavou činnost. Nezáživná a repetitivní může být také činnost v kanceláři výrobních podniků a zde sehrává důležitou roli softwarový robot. Může zajistit vyplňování tabulek a formulářů, řešení dodací nebo celní dokumentace, plánování směn, předvídání poptávky, reporting a přípravu statistik, stanovení dynamických zavážkových oken nebo plánování dopravních kapacit. Software a postupně umělá inteligence bude přebírat stále více úkolů. Lze očekávat, že podobně jako z výrobních podniků časem zmizí téměř veškerá manuální práce, podobně se značně omezí pole působnosti pro manažery na všech úrovních řízení. Nebo alespoň v té podobě, jakou náplň práce mají nyní.
O budoucnost současných pracovních pozic se tak obávají nejen zaměstnanecké odbory, které zastupují pracovníky, kteří jsou aktuálně v první linii těch, kteří do pár let mohou být nahrazeny stroji. Mizí rovněž mnoho administrativních pozic a došlo také na manažery, kteří přicházejí o práci ať už z důvodu zavádění vertikálních systémů řízení v rámci určitých regionů u nadnárodních firem, nebo vlivem toho, že za přispění pokročilého softwaru lze dnes řídit továrny a jejich pracovníky praktiky odkudkoliv po světě.
POTRVÁ ZDANĚNÍ PRÁCE?
Cíl Průmyslu 4.0 je vcelku jednoduchý. Maximálně zefektivnit a digitalizovat všechny výrobní procesy. Z výrob pravděpodobně zmizí člověk a roboty budou vyrábět rychle, efektivně a za minimální náklady. Tato vize a cesta k jejímu naplnění nemusí být tak vzdálená, jak se může zdát v českých podmínkách, kde se v posledních letech horečně shánějí lidé pro jakoukoliv technickou pozici. Především vyspělé průmyslové země, mezi které Česko jednoznačně patří, musí být ostražité. Bude třeba připravit sociální systémy, vytvořit podmínky pro rozvoj služeb, kde lidé najdou uplatnění, a změnit způsob výuky ve školách (mluví se o tom, že více než polovina současných prvňáčků bude vykonávat profesi, která dnes ještě neexistuje). A také hledat možnosti dalšího příjmu, což se možná opět dotkne robotů. Tentokrát v rovině zdanění jejich práce, podobně jako se nyní daní práce člověka.
Josef Kubr
