Není žádným velkým překvapením, že ekonomický růst ČR už začal ztrácet na svém dřívějším tempu.
Vlastně prvním signálem byl výsledek za čtvrtý kvartál loňského roku, kdy tempo růstu HDP dosáhlo vcelku výjimečných 5,5 procenta, a už tehdy bylo zřejmé, že tak rychle naše ekonomika nemá šanci růst déle než jedno čtvrtletí. První bleskový odhad založený na neúplných datech vlastně už naznačil, že růst v úvodu roku poklesne k 4,5 procenta, a podle nejnovějších zpřesněných dat ze statistického úřadu to bylo dokonce na 4,4 procenta. Ale i to je s ohledem na kapacitní možnosti českého hospodářství velmi dobrý výsledek a slušný je nakonec i ve srovnání s ostatními zeměmi EU. Přesto je velmi pravděpodobné, že je to na delší dobu poslední růst, který začíná čtyřkou.
Když se podíváme, co stojí za dosavadním růstem ekonomiky v úvodu roku, zjistíme, že na poptávkové straně jsou to především investice. Ty se tentokrát zvýšily o 9,2 procenta, a jak je patrné z jejich struktury, jde především o investice podniků do strojů a ICT. Pro tuzemské firmy je to cesta, jak se vyrovnat s přílivem zakázek v době prohlubujícího se nedostatku kvalifikovaných i nekvalifikovaných zaměstnanců. Tyto investice možná přicházejí se zpožděním, způsobeným mj. prodlevami v čerpání fondů EU, ale na druhou stranu mají často potenciál posunout ekonomiku k tvorbě vyšší přidané hodnoty. Nárůst ovšem není vidět jen u strojních investic, ale i ve výstavbě infrastruktury, komerčních nemovitostí a bytů. A to lze rovněž hodnotit jako pozitivní výsledek, vzhledem k přetrvávajícímu nesouladu mezi nabídkou a poptávkou po nemovitostech, respektive s ohledem na zaostalost tuzemské dopravní sítě.
Asi nejméně překvapivý je na nejnovějších výsledcích další silný nárůst spotřeby domácností, který se odvíjí od rekordní zaměstnanosti a rychlejšího zvyšování mezd, podporující vysoký optimismus domácností na jedné straně a eliminující obavy z budoucnosti na straně druhé. Ochota nakupovat a investovat je díky této kombinaci pozitivních trendů v ekonomice naprosto rekordní. Nelze si však nevšimnout, že vyšší spotřeba spolu s investicemi tlačí na růst dovozů, a tak přispívá ke zhoršování obchodní bilance ČR a eliminuje dříve velmi silně pozitivní příspěvek zahraničního obchodu k ekonomickému růstu.
Z pohledu odvětví není žádným překvapením, že otěže ekonomiky drží i nadále průmysl a jako největší odvětví ekonomiky se na růstu podílel více než z třetiny. Prim však už tentokrát nehrál podle dílčích zpráv statistického úřadu automobilový průmysl, ale výroba elektroniky, elektrických strojů a zařízení a strojírenství. S ohledem na výraznou závislost tuzemského hospodářství na automobilkách je rovněž dobrou zprávou to, že roli lídrů mohou sehrávat i další průmyslové obory, zvlášť pokud už automobilky nemají vzhledem ke stávajícím kapacitám kam růst nebo je-li prostor pro jejich expanzi omezen slábnoucím evropským trhem s osobními automobily.
Výsledky prvního čtvrtletí tak můžeme v podstatě pochválit a vlastně na ně i zapomenout. Uplynul totiž už téměř jeden další kvartál, který přinese – jak naznačují tzv. měkká data – růst okolo tří procent. Ekonomika začíná narážet na stávající mantinely v podobě technologií i pracovníků, a tak její tempo bude prozatím v režii tempa produktivity práce. Není na tom nic nečekaného ani dramatického. Ostatně s pomalejším růstem počítá i eurozóna, kam směřuje největší část českého vývozu. Navíc se rýsují nová rizika nebo přesněji překážky, které náš růst mohou pouze brzdit, ať už jde o celní válku zahájenou Spojenými státy nebo vysoké ceny ropy ve spojení se silným americkým dolarem. Jen ten druhý zmíněný problém může tuzemské firmy stát do konce roku zhruba sedm miliard korun v podobě vyšších cen PHM.
Petr Dufek
analytik finančních trhů ČSOB
