Českým firmám se otevírá další možnost, jak získávat peníze jinak než přes banky. Projekt START pražské burzy sice ke vzniku tuzemského Silicon Valley nepovede, ale i tak nabídne zejména pro dravé, inovativní firmy jedinečnou možnost financování. Víc hlav víc ví.
Sedm procent tuzemských firem mělo loni problém se získáním peněz na svůj další rozvoj. Není to velké číslo, ale bude hůř. Ještě v roce 2016 to totiž bylo méně než pět procent, jak plyne z údajů Evropské investiční banky. S tím, jak dále porostou úrokové sazby, budou podmínky pro získání financí stále náročnější. Cena bankovního úvěru, v českých podmínkách zdaleka nejčastější formy financování, se na svém dnu ocitla v roce 2016, resp. 2017. Z údajů České národní banky je patrné, že sazby úvěrů malého objemu, do osmi milionů korun, se od svého dlouhodobého dna odrazily už v roce 2016, v případě úvěrů většího objemu došlo k odrazu loni.
S růstem sazeb budou ztíženým podmínkám čelit tuzemské firmy obecně, zvláště však malé a střední podniky. Finanční šéfové těchto menších firem jsou totiž už dnes v citelně vyšší míře než jejich kolegové z firem velkých nespokojeni s podmínkami získání nových peněz. Zatímco velké podniky si vůbec nestěžují, co se nákladů na získání úvěru a jeho objemu týče, menší podniky nad náklady i objemem získaných peněz už hořekují. Zatím to tedy jsou jednotky procent z nich, avšak i tato procenta dobře ilustrují obtíže, kterým při získání úvěru čelí menší firmy v porovnání s těmi velkými.
Právě historicky bezpříkladně levné bankovní úvěry byly v uplynulých letech zásadním argumentem skeptiků, kteří vrtí hlavou nad možností většího rozšíření také jiné formy financování, než je bankovní úvěr. Česká republika přitom něco takového potřebuje jako sůl, jelikož tuzemská ekonomika je na bankovním financování závislá až příliš. Klasický bankovní úvěr představuje v české podnikové sféře zhruba šedesát procent uskutečněného externího financování, s velkým odstupem se pak umisťují další způsoby financování, jako je leasing, kontokorent nebo faktoring.
Přílišná závislost na bankovním financování je statisticky spojena s delší dobou zotavování se z ekonomické krize. Hledáme-li vysvětlení, proč se z dopadů světové finanční krize Spojené státy otřepaly rychleji než Evropa, pak jedno tkví právě i v mnohem větším významu kapitálového trhu pro americkou ekonomiku než pro tu evropskou. Zkostnatělost bank je pak také překážkou k financování inovativních projektů, zejména těch bez dostatečné možnosti ručení. To jsou často firmy z oblasti informačních technologií, které těžko mohou ručit něčím víc než dobrým nápadem. Jenže banky pochopitelně chtějí do zástavy budovu, továrnu, prostě hmatatelný majetek. Takže přílišná závislost Evropy, včetně České republiky, na bankách je i jedním z vysvětlení i toho, proč starý kontinent nemá své Silicon Valley.
Jakákoli životaschopná forma nebankovního financování je tedy v ČR vítaná. První náznaky, že by mohlo být lépe, se objevují v posledních letech. Jedná se o různá „dluhopisová tržiště“ pro malé a střední podniky, crowdfundingové platformy nebo nejnověji projekt START pražské burzy. Z hlediska ekonomiky jako celku se pochopitelně jedná o titěrný objem. Třeba objem tuzemského crowdfundingu činil v roce 2016 asi 0,005 procenta HDP, jak plyne z dat Evropské investiční banky. Je to skoro „nic“, na druhou stranu pořád více než v zemích, jako je Rakousko, Švédsko, Irsko a dalších. Jistý potenciál pro daleko větší rozvoj nebankovního financování tedy v ČR evidentně je, a to i v rámci mezinárodního kontextu. Nahrávat mu bude nadcházející znatelný růst úrokových sazeb, který bankovní úvěry relativně znevýhodní zejména právě malým a středním podnikům
Zmíněný projekt START spouští pražská burza letos v květnu. Upsat své akcie v jeho rámci mohou zejména menší inovativní firmy s hodnotou od jednoho milionu eur do zhruba 80 milionů eur. To se hodí jak pro získání nových peněz pro rozvoj firmy, tak i pro případný „exit“, tedy vystoupení z dosavadního podnikání a kapitalizaci jeho výsledků. Pokud zůstaneme u první z možností, proč by se ale vlastně firma měla pro peníze vydat na burzu, a ne do banky, jak je u nás železným zvykem?
Zaprvé, jde přirozeně o alternativu pro ty z malých a středních firem, které na bankovní úvěr nedosáhnou nebo jeho podmínky považují za nevýhodné. Financování kapitálovým trhem pochopitelně může sloužit jako doplněk k financování bankovnímu.
Zadruhé, upsání akcií v rámci STARTu je poměrně jednoduché. Jedná se tak o rychlý a nákladově efektivní zdroj expanze zejména těch firem, které jsou inovativní, s potenciálem rychlého růstu. Na takové firmy banky hledí tak trochu skrze prsty, protože v jejich očích nemohou dostatečně ručit či jsou příliš malé na to, aby se jimi hloubkově zabývaly.
Zatřetí, s penězi od akcionářů lze volněji disponovat než s penězi od banky. Ani burzovně financovaná firma pochopitelně neuniká informační povinnosti. Přes rameno jí sice nekouká kožený bankéř, ale i tak musí akciový trh pravidelně informovat prostřednictvím výroční a analytické zprávy. Musí také svolávat valnou hromadu.
Začtvrté, vstup na burzu vždy znamená publicitu zadarmo. O firmě, jejíž akcie se veřejně obchodují, se už jen z toho důvodu častěji píše v médiích. To pochopitelně může přinést i starosti, nicméně pro inovativní firmu, které svoji přidanou hodnotu umí dobře marketingově naleštit, se jedná o značnou konkurenční výhodu.
Zapáté, burza je jakýsi průběžný test trhem. Verdikt trhu, na kterém se pohybuje velký počet zkušenějších, kapitálově silných investorů s vysokou tolerancí k riziku (což je případ STARTu), je zpravidla významnějším vodítkem než verdikt jednoho bankéře nebo nějakého jejich omezeného počtu. Víc hlav prostě víc ví. A nejen ví, ale dokonce i poradí. Ačkoli jejich „rada“ může mít třeba jen podobu vývoje ceny akcie. Dobrý nápad, akcie jde vzhůru, špatný záměr nebo nápad, který je ještě třeba domyslet, akcie jde dolů…
Některé z argumentů, proč jít na burzu, platí ostatně i pro další, už vzpomínané formy nebankovního financování.
Je jistě žádoucí, aby se v ČR více rozvinulo nebankovní financování malých a středních podniků. Závislost na bankovním financování je totiž u nás nezdravě přebujelá. V tomto smyslu je třeba vítat každý projekt, který o rozvoj nebankovního financování usiluje. Je dobře, že v poslední době vznikají platformy pro financování malých a středních podniků prostřednictvím emise dluhopisů nebo právě akcií jako v případě STARTu. To, že jsou v tomto projektu zatím jen tři emise, ale signalizuje, jak nesmírně obtížné je v českém segmentu malých a středních podniků rozšířit nebankovní formu financování.
Lukáš Kovanda
hlavní ekonom společnosti Cyrrus
