Nikoliv o 5,1 procenta nebo následně o 5,2 procenta, ale o 5,5 procenta rostla česká ekonomika v posledním čtvrtletí loňského roku.
Tak se dá zjednodušeně zhodnotit nová várka zpřesňujících údajů, které vydal statistický úřad, když přehodnotil růst investic a vládní spotřeby nahoru. Zpřesnění údajů přineslo i vylepšení celkových výsledků české ekonomiky za rok 2017. Růst českého hospodářství za celý loňský rok tak dosáhl 4,6 procenta a podílela se na něm především spotřeba domácností následovaná investicemi a zahraničním obchodem. Na nabídkové straně zůstal růst ekonomiky především v režii zpracovatelského průmyslu, kterému sekundovala odvětví služeb jako obchod, doprava, ubytování a pohostinství, finanční služby a profesní služby. Podíl stavebnictví a zemědělství na ekonomickém růstu zůstal i v roce 2017 marginální.
I když v loňském roce se už tuzemské firmy musely vypořádávat s vyššími mzdovými náklady, hrubý zisk nefinančních podniků vzrostl o čtyři procenta a míra zisku jako poměru zisku na přidané hodnotě poklesla jen mírně pod 50 procent. České firmy tak i nadále zůstávají jedněmi z nejziskovějších v rámci celé EU. Současně byly i v loňském roce ochotny výrazně investovat, a tak se míra jejich investic udržela těsně pod hranicí 30 procent a to neznamená nic jiného, než že na jednu korunu vytvořené přidané hodnoty připadají investice v objemu 29 haléřů. Jde rovněž o pozitivní výsledek, který navíc slibuje rozšíření výrobních kapacit nebo alespoň nahrazování zaměstnanců, kterých se firmám stále více nedostává. Ostatně v takové situaci podnikům vlastně ani nic jiného nezbývá. Jak už téměř pravidelně vyplývá z průzkumů mezi průmyslovými podniky, chybějící zaměstnanci se již stali hlavní překážkou pro expanzi tohoto největšího tuzemského odvětví. A o nic lépe na tom nakonec není ani většina odvětví služeb. Dosavadní silný růst ekonomiky již v podstatě vyčerpal trh práce a přitom i nadále zvyšuje již tak rekordní počty neobsazených míst.
Zaměstnanost v českém hospodářství dosáhla nového rekordu, ať už se díváme na počty tuzemských, nebo zahraničních pracovníků. Stejně tak roste i míra participace. Naproti tomu nezaměstnanost poklesla na nejnižší úroveň v historii a aktuálně dosahuje 2,4 procenta, což znamená, že bez práce je už méně než 130 tisíc lidí. Tedy podle metodiky používané napříč Evropskou unií, do které se nezapočítávají lidé, kteří si aktivně nehledají práci nebo nejsou schopni či vůbec ochotni do práce během 14 dnů nastoupit. Takových nezaměstnaných je pak ve srovnání s medializovanými statistikami úřadů práce jen zhruba polovina. A to už výrazně mění pohled na situaci na trhu práce, protože na jednoho nezaměstnaného takto připadají už téměř dvě volná pracovní místa. V evropském srovnání jde o naprostý unikát, za nějž vděčíme především úspěchu tuzemské ekonomiky, respektive rozvíjejícím se průmyslovým podnikům. Současně lze říct, že vlastně už nezaměstnanost nemá ani kam moc klesat, tedy za předpokladu, že se nezmění současné nastavení sociální sítě, konkrétně třeba příspěvku na bydlení. Proto se jako jediné východisko jeví další zvýšení počtu zahraničních pracovníků nebo, ještě lépe, investice do nových technologií.
V ekonomice aktuálně chybí především montážní dělníci, pomocní dělníci ve výrobě i ve stavebnictví, řidiči, řemeslníci atp. To opravdu není nic nového, protože žebříček desítky nejhledanějších profesí se v posledním roce změnil jen minimálně. Hlavní změnu, kterou v něm lze pozorovat, je soustavný nárůst těchto hledaných zaměstnanců a současně i zvyšování nabízených mezd. Ostatně pod tlakem zakázek při nedostatku zaměstnanců firmám nic jiného než zvyšovat mzdy, aby si zaměstnance vůbec udržely, nezbývá. A v tomto směru se nic nejspíše nezmění ani v letošním a možná ani v příštím roce. Většina volných míst tak zůstane nadále neobsazená, zatímco růst mezd bude zrychlovat, a to až do dalšího zpomalení ekonomiky či přímo recese. Zatím ji ovšem nic nesignalizuje. Může sice přijít s ochlazením poptávky po osobních automobilech nebo s potenciální finanční krizí v Asii, jižní Evropě atp., nicméně mluvit o ní – či dokonce na ni spoléhat – je stále ještě předčasné. Proto nedostatek zaměstnanců, silnější koruna a nakonec i vyšší úrokové sazby zůstanou těmi hlavními faktory, které budou nadále ovlivňovat tuzemské podnikatelské prostředí.
Petr Dufek
analytik finančních trhů ČSOB
