Ing. Aleš Doucek, specialista na vodíkové technologie, ÚJV Řež
Elektromobilita zažívá v posledních letech velký rozmach – ať již se jedná o škálu dostupných modelů nebo hustotu dobíjecí infrastruktury. Tento trend je patrný jak ve světě, tak v Česku. To, co uživatele trápí, je relativně nízký dojezd, spotřeba energie na vytápění či klimatizování vozu a delší doba nabíjení. V tomto ohledu může vodíkový pohon přinést několik výhod. Jedná se totiž také o elektrický pohon, což znamená, že lokálně jsou vodíková auta zcela bezemisní. Na rozdíl od bateriových elektromobilů však tankování vodíku zabere maximálně pět minut. Vodíkový pohon umožňuje též delší dojezdy. Automobily, které jsou dnes ve výrobě (např. Toyota Mirai a Hyundai ix35 FC), disponují dojezdem přes 500 kilometrů na jedno natankování.
Na veletrhu CES 2018 v Las Vegas byl v lednu představen nový model Hyundai Nexo se semiautonomním řízením. (Semiautonomní řízení = asistent pro jízdu v kolonách druhé generace – automaticky udržuje zvolenou rychlost a odstup od vozu před sebou a jemnými zásahy do řízení udržuje vůz ve správné poloze v jízdním pruhu – pozn. redakce.) Bude to první model automobilky, kde se semiautonomní řízení bude testovat. Uvedení na trh je plánováno v roce 2021. Předpokládaný dojezd na jedno natankování je až 800 kilometrů.
Další, méně viditelnou výhodou vodíkového pohonu je menší zatěžování elektrizační soustavy. Vodík totiž může být vyráběn průběžně (ať již z elektřiny, nebo chemickou úpravou jiných paliv) a v potřebnou chvíli natankován. Eliminuje se tedy potřeba využití rychlonabíjecích stanic, kde jeden stojan vyžaduje příkon přes 100 kW. V případě stanic, kde by se vozidla souběžně nabíjela, by to znamenalo značnou zátěž elektrizační soustavy a hrozila by její nestabilita.
V oblasti vodíkové mobility byla po dlouhou dobu hlavní brzdou nedostatečná tankovací infrastruktura. To se však postupně mění. V sousedním Německu bude do roku 2023 vybudováno 400 plnicích stanic a bude tak zajištěna základní průjezdnost celého území našeho souseda, v ČR se Ministerstvo dopravy rozhodlo podpořit dotací více než pět plnicích stanic v nejbližších dvou letech, což by mělo v našich podmínkách přinést základní impulz pro rozvoj vodíkové mobility.
Důležité též je, že o vodík jako součást elektromobility se začaly zajímat provozovatelé veřejné dopravy. Obecně totiž platí – čím větší a těžší vozidlo, tím obtížnější je zajistit jeho napájení pouze z akumulátorů. Autobusy jsou k nasazení již připraveny a je jen otázkou času, kdy se ekonomika provozu dostane na akceptovatelnou míru. Přínos vodíkového pohonu ve veřejné dopravě je totiž zřejmý: tichý bezemisní provoz.
BATERIOVÝ POHON
+ dostupnost modelů
+ škála dobíjecích zařízení
– krátký dojezd
– delší doba nabíjení, velká zátež elektrizační soustavy
VODÍKOVÝ POHON
+ krátká doba tankování
+ delší dojezd
– nedostatečná infrastruktura, potíže s uskladněním
– na jeho výrobu se musí vyvinout energie
