Sice známe výsledky teprve za první tři čtvrtletí roku, avšak už nyní můžeme říct, že rok 2017 byl pro českou ekonomiku rokem velmi úspěšným. Růst hrubého domácího produktu se postupně zrychloval až na pět procent ve třetím kvartále, nezaměstnanost poklesla na historické minimum a pozitivní naladění tuzemských spotřebitelů přineslo rekordní nákupy i investice. Přitom se centrální bance podařilo se ctí ukončit intervenční kurzový režim a začít normalizovat i úrokové sazby. Na rozdíl od eurozóny se kondice české ekonomiky po dvou recesích výrazně a rychle zlepšila, a to natolik, že už nepotřebuje ani dodatečný doping ze strany měnové nebo fiskální politiky.
Zpřesněné údaje statistického úřadu potvrdily, že hrubý domácí produkt ve třetím čtvrtletí rostl nejrychleji za poslední dva roky a postarala se o to jak spotřeba domácností, tak investice a zahraniční obchod. Rekordní zaměstnanost se spolu s rychlejším mzdovým růstem promítly ve zlepšení finanční situace domácností a v jejich ochotě více nejenom utrácet, ale i investovat do bydlení. Když už bychom měli hledat nějaké překvapení v posledních číslech, tak by to byl stále silně pozitivní vliv zahraničního obchodu. Přece jen v době, kdy výrazně roste spotřeba a investice, by se dalo čekat zhoršování výsledků obchodní bilance. Nicméně se zdá, že tuzemské firmy dokážou přetavit vyšší poptávku, mj. díky své konkurenční pozici, a i nadále na zahraničních trzích expandují.
Pak už asi nikoho nepřekvapí, že se ekonomice daří (z pohledu nabídkové strany) především díky excelentnímu výkonu zpracovatelského průmyslu, a to nejenom v případě výroby automobilů, ale i produkce elektroniky, elektrických strojů a zařízení, které v letošním roce zažívají rovněž solidní boom. Navíc tzv. měkké ukazatele v podobě důvěry v průmyslu nebo indexů nákupních manažerů stále naznačují, že expanze tuzemského průmyslu zdaleka ještě nekončí, i když stále ve větší míře se pro firmy stává problémem nedostatek zaměstnanců. Ten se dokonce už stal hlavní bariérou pro další růst tohoto našeho největšího odvětví, které zaměstnává přibližně třetinu zaměstnanců a na celkové přidané hodnotě se v ekonomice podílí rovněž třetinou.
Nedaří se ovšem jen průmyslu, ale růst vykazují v podstatě všechna odvětví včetně stavebnictví, které stále ještě trápí nedostatek zakázek především v oblasti výstavby infrastruktury. Zde je možné vidět dlouhodobé rezervy nejenom z pohledu samotného deficitu kvality tuzemských dopravních sítí, ale i rezervy v podobě dostupného a nevyužitého financování. Vůbec přitom nejde jen o možnosti využití PPP projektů, ale i proinvestování peněz, které má ČR k dispozici ve vlastním rozpočtu a z fondů EU. Proto by se příprava nových inženýrských staveb měla stát i jednou z priorit nové vlády.
Pozitivní zprávou je, že pokračuje investiční boom, a to nejenom díky zmíněnému zájmu o bydlení, ale ve větší míře investují i firmy, a to jak do strojů, tak i dopravních prostředků. Podniky jsou do investic někdy dokonce až tlačeny kombinací dvou dominantních faktorů letošního roku. A sice vysokou poptávkou ze zahraničí, kterou dokážou v době nedostatku nových zaměstnanců naplňovat jen s postupně narůstajícím zpožděním, a čerpáním peněz z fondů EU, které ještě v úvodu roku poměrně zaostávalo.
Vzhledem k tomu, že silný výsledek můžeme očekávat i od končícího čtvrtého kvartálu letošního roku, překoná celkový růst tuzemského hospodářství hranici čtyř procent. Takto vysoké tempo si česká ekonomika však už v roce 2018 nejspíše neudrží, ať už z důvodu zpomalení například evropské poptávky po osobních automobilech, nebo z vlastních kapacitních možností. Nakonec jak vyznívá z pravidelných průzkumů v průmyslu, firmy mají zájem dále nabírat nové lidi, avšak s ohledem na rekordně nízkou nezaměstnanost už není v podstatě kde příliš brát. Situaci v tomto směru mohou zachránit snad jen investice do automatizace, které by českou ekonomiku posunuly kvalitativně opět nahoru.
Petr Dufek
analytik finančních trhů ČSOB
