Ve Spojených státech povážlivě ubývá podnikatelů. Jejich podíl na celkové pracovní síle poklesl mezi lety 1988 a 2016 o šestnáct procent. Mizí plošně, tedy napříč prakticky všemi klíčovými sektory americké ekonomiky. Mizí navzdory vládním snahám o podporu podnikání, třeba těm uskutečňovaným prostřednictvím úřadu Small Business Administration. Co hůř, pokles podílu podnikatelů je znatelnější mezi Američany s vyšším vzděláním – v oněch uplynulých takřka třiceti letech činí 35 procent. Vzhledem k tomu, že mezi Američany s nižším vzděláním čítá od roku 1988 „pouze“ třináct procent, lze z tohoto titulu usuzovat na to, že dochází také k poklesu produktivity amerického podnikání. Právě proto, že rychleji se snižuje podíl podnikatelů s vyšší kvalifikací, tedy i s vyšší produktivitou.
Bezpochyby jde o závažný trend. O to závažnější, že ve sledovaném období od roku 1988 vzrostla v USA úroveň vzdělanosti. To by samo o sobě mělo vést k rozkvětu podnikatelství, jelikož více vzdělaných lidí značí ostřejší konkurenci mezi nimi v boji o pracovní místo, a tedy nižší mzdu v segmentu pracovníků s vyšší kvalifikací. Mělo by pak tedy být jednodušší opustit třeba „už ne zas až tak dobře placenou“ pozici v „korporátu“ a dát se právě na podnikání. I proto, že by takový nováčkovský podnikatel mohl díky popsané vyšší úrovni vzdělanosti a z ní plynoucí ostřejší konkurenci zaměstnávat kvalifikované lidi za pro něj přijatelnější mzdu. Jenže tak tomu bohužel není.
Ačkoli lze z vymírání podnikatelů v USA vinit důvody, s nimiž nic moc dělat nelze, od demografického stárnutí po nezvratnou technologickou změnu, ve skutečnosti je hlavní viník jen jeden: nárůst regulací.
Ne že by technologická změna neměla na podnikatele dopad. Jenže jejich podíl na celkové pracovní síle snižuje jen nepatrně. Dochází v jejím důsledku k růstu mezd pracovníků s vyšší kvalifikací, např. vývojářů nebo jiných specialistů v oblasti IT, kteří svoji produktivitu – a tedy cenu na pracovním trhu – umocňují právě schopností účinně využívat nejmodernější technologie. Pracovníci s nízkou kvalifikací současně mají z důvodu postupující technologické změny na pracovním trhu stále méně co nabídnout, pročež jejich mzda naopak klesá. Ve výsledku tak sice vysoce kvalifikovaní lidé pracují častěji jako zaměstnanci třeba pro „korporát“, protože by se nastoupením z povahy věci mnohem rizikovější podnikatelské dráhy připravili o relativně vysokou – relativně vyšší než před patnácti nebo třiceti lety – zaměstnaneckou mzdu. Avšak zároveň zaměstnanci s nízkou kvalifikací pociťují zmíněný pokles mezd, který jim nutně podnikání zatraktivňuje, jelikož přestoupením na podnikatelskou dráhu už neztratí tolik jako dříve. Stávají se z nich podnikatelé, takže celkově z důvodu technologického vývoje dochází ke zmíněné změně vzdělanostní a kvalifikační úrovně podnikatelů, avšak nikoli k zásadní změně jejich relativního početního stavu. Ten má na svědomí právě faktor, se kterým „něco dělat lze“, tedy stále striktnější regulace.
Jakákoli regulace firemní sféry podnikání zpravidla prodražuje. Malé a začínající firmy se s náklady, které v jejím důsledku vznikají, vypořádávají hůře než velké firmy či korporace. V USA například v posledních desetiletích znatelně vzrostly požadavky pro získání licence k vykonávání té či oné profesionální činnosti. Striktnější regulace v oblasti územního plánování zase v místech, jako je New York nebo San Francisco, dramaticky zvyšují ceny nemovitostí, tudíž i kancelářských prostor. Jejich ceny mohou být zejména právě pro malé a začínající firmy zásadní překážkou úspěšného rozvoje. A to jsou jenom dva příklady kontraproduktivních regulací za všechny.
Jestliže regulace přerůstají přes hlavu Američanům, co teprve nám tady v Evropě? Nepřerostly přes ni už dávno? Regulátory platí podnikatelé. Ze svých daní. Až vymřou podnikatelé, nebude mít podstatná část regulujících úředníků na chleba. Nebude mnohdy ani co regulovat. Ještě je čas strhnout vývoj jiným směrem. A je to i v zájmu úřadů. Ale čas běží.
Lukáš Kovanda
hlavní ekonom společnosti Cyrrus
