České ekonomice se v letošním roce daří nad očekávání dobře. Vývoj překonává naše původní odhady a nakonec i prognózu České národní banky, které tak de facto rozvazuje ruce v její měnové politice. Banka tak může nezávisle pokračovat ve zvyšování úrokových sazeb, které vlastně už jako první v EU poprvé zvýšila v srpnu. Zatímco ČNB může směřovat k normalizaci úrokových podmínek, ECB o něčem takovém vůbec neuvažuje. Na svém posledním zasedání se rozhodla, že ve své měnové politice, založené na záporných úrokových sazbách a masivním tisku, v letošním a zejména pak v příštím roce až tolik měnit nebude.
ECB se rozhodla, že bude ve své stávající politice pokračovat dál, i když eura by už v příštím roce chtěla tisknout přece jen o něco pomaleji. Tak by se dalo shrnout tolik očekávané zasedání nejvýznamnější evropské centrální banky. Do konce roku totiž hodlá dál nakupovat dluhopisy ve stejném tempu jako dosud (za 60 miliard nových eur měsíčně) a pak nejméně na devět měsíců své nákupy zpomalí na polovinu. I tak to ještě znamená příliv dalších 400 miliard eur na trh a celkově si tak své dluhopisové portfolio v rámci programu kvantitativního uvolňování rozšíří na 2,2 bilionu eur. Není to samozřejmě konečná suma, protože QE není jediný program nákupů. Už od dřívějška drží další dluhopisy za 370 miliard eur. Celková suma podpůrných nákupů se tak vyšplhá na 2,5–2,6 bilionu, ale kdo by to už vlastně chtěl počítat. Zvlášť když není vůbec jisté, že nákupy (čtěme tisk nových eur) skončí už v září příštího roku. ECB si stále nechává otevřená vrátka pro zvýšení či prodloužení svého tiskového programu v případě, že ekonomika nebude šlapat tak, jak si tato centrální banka představovala. Argumenty se vždy najít mohou, ať už je to nízká inflace (viz dále), pomalý růst mezd, nebo „neaktivní“ komerční banky poskytující nedostatečné množství úvěrů do ekonomiky.
Celkově je tedy podle ECB inflace nízká, a tak je třeba pokračovat. Nehledě na to, že i zde funguje kouzlo průměru, za kterým se skrývá nízká inflace na periferiích, ale také vyšší inflace v ekonomicky úspěšných zemích. Prostě berme to jako fakt či jako vodítko, že další necelý rok se dál budou tisknout nová eura a úrokové sazby zůstanou na minimech. Některým ekonomikám to sice může přitopit, jiným snad i pomoct, i když strukturální problémy (třeba konkurenceschopnost Jihu) není něco, co by přímo měla řešit centrální banka. Kurz eura sice ECB nepřekvapivě nepodpořila, ale mj. pro českou měnu rozhodnutí ECB znamená, že investoři budou dále hledat relativně bezpečné příležitosti pro zhodnocení svých peněz, které jim poskytují více úročené měny. Ne všichni ovšem hledají, někteří jsou i tak solidární, že volné zdroje ukládají za mínus, aby si je v podstatě zdarma mohly vypůjčit banky na Jihu. Takže redistribuce bohatství pod taktovkou ECB může v klidu další rok pokračovat.
Kontrast mezi měnovými politikami ECB a ČNB je zajímavý z mnoha pohledů. Jak je vidět, jednotná a zároveň vhodná měnová politika (nastavení úrokových sazeb) pro tak nehomogenní celek, jakým je eurozóna, je oříšek. Má být nastavena podle těch nejúspěšnějších, nebo snad podle toho na konci pelotonu? A co z toho vyplyne pro ty, kterým to nemusí vyhovovat? Co je příznivé pro jižní banky či vlády, nemusí až tak vyhovovat německým střadatelům atp. ČR, jak se zdá, tento problém vůbec řešit nemusí. Díky velkému objemu spekulativního kapitálu se dokonce pozice ČNB stala více autonomní na politice dalších centrálních bank v Evropě, a tak se jako první mohla odvážit zvýšit své úrokové sazby. A nepochybně ne naposled.
Petr Dufek
analytik finančních trhů ČSOB
