Období devizových intervencí po téměř tři a půl roce skončilo a politika ČNB se tak může vrátit do starých kolejí. Tak se dá shrnout dění z prvního dubnového týdne, kdy se centrální banka podle očekávání rozhodla dále nedržet korunu nad dřívější intervenční hranicí a vrátit její vývoj do rukou trhu..
Samotný exit proběhl velmi hladce, koruna si postupně začala hledat rovnovážnou úroveň bez nějakých extrémních výstřelků. Žádný kvazišvýcarský scénář se neopakoval, a tak koruna na pár dnů vykazovala zisky okolo jednoho až dvou procent, posléze se její kurz stabilizoval jen nedaleko dřívější intervenční hranice. Úvahy některých hráčů na trhu o rychlém posílení, či dokonce návratu k silné koruně jako před intervencemi se zatím nenaplňují a hned tak vlastně ani naplnit nemusí. Ne proto, že by měl trh strach z případného zásahu centrální banky, která sama deklarovala, že trh pouze sleduje, ale nijak do něj nezasahuje. Tím skutečným důvodem nejspíše bude tzv. překoupenost koruny. S blížícím se koncem intervencí totiž výrazně zesílil příliv zahraničního – často spekulativního – kapitálu. ČNB tak jen během prvních čtyř měsíců nakoupila přes 40 miliard eur za nově „vytištěné“ koruny, přičemž za celou dobu kurzového režimu to bylo celkem asi 80 miliard eur. Velká část z těchto desítek miliard jsou investice motivované vírou v posílení koruny. Poté by investoři mohli svoje nově nabyté koruny vyměnit výhodněji zpět za eura a vykázat solidní rychlý profit.
Chybějící eura
Problémem je, že trh je vybavený stovkami miliard korun a chybí dostatečně silný příliv eur, který by českou měnu mohl posunout k silnějším úrovním. Odtud úvaha o tzv. překoupenosti, o níž hovoří ČNB. Česká ekonomika sice má na to mít silnější měnu, avšak spekulativní pozice koruně v rychlejším posílení zatím brání. Zjednodušeně a krátkodobě se dá říct, že čím více zahraničních investorů věřilo v rychlé posílení koruny a zainvestovalo, tím více do budoucna byl tento scénář odsunut. Krátkodobé zisky na koruně jsou zatím minimální, zatímco náklady spekulujících firem na držbu korun v podobě záporných úroků či výnosů státních dluhopisů narůstají.
Sazby opět ve hře
Opuštěním kurzového závazku se ČNB vrací k dřívějšímu stylu měnové politiky založené na ovlivňování úrokových sazeb. Proto od každého dalšího zasedání bankovní rady budeme sledovat náznaky o možném zvýšení úrokových sazeb, s nimiž už dva roky za sebou počítá pravidelná prognóza centrální banky. Ta nejnovější dokonce už s tím, že na podzim by měly tržní úrokové sazby vzrůst o 0,3 procentního bodu a v roce 2018 o dalšího půl procenta. Takový nárůst by nejspíše byl konzistentní jak s vývojem celé ekonomiky, tak především inflace, nicméně reálný prostor pro zvýšení úrokových sazeb centrální bankou zůstává i nadále minimální. Jednak proto, že nárůst inflace nad cíl nemusí být permanentní, jednak proto, že ČNB není nijak motivovaná rozšiřovat úrokový diferenciál a ponoukat korunu k rychlejším ziskům, a to navzdory proinflačním rizikům prognózy. A nakonec třetím důvodem, který pro rychlý růst úroků nesvědčí, je samotný exit z kurzového režimu, jejž lze chápat jako zpřísnění měnových podmínek v ČR. Na růst krátkodobých úrokových sazeb, stejně jako na rychlejší posílení koruny si zatím musíme počkat.
Petr Dufek
analytik finančních trhů ČSOB
